Hej, krčmáři, nalej vína mi, na dně je v mé zlaté číši, hej, napít se doušky plnými, co svádí k nebeské výši. Znám kraj, kraj věčných květů, věčného Slunce, tichých vzletů, znám kraj a tam chci jít, jít, jít, chci jít. Znám místo, kde ledy tají, kámen se rozpráší, lidé se ptají: "Kde je ten kraj?" A chtějí tam jít, jít, jít, chtějí jít. Hej, krčmáři,... Znám krále onoho kraje, jméno má Láska, na loutnu hraje mu Gabriel. A tam chci jít, jít, jít, chci jít. Znám krčmu velkou jak srdce lidí i Pána krčmáře, co nás rád vidí ve svém království. Půjdeme tam, tam, tam, půjdem tam. Hej, krčmáři,... Víno tam proudí a chleba voní, pro toho, kdo se před Pánem skloní, pro ty, kdo milují. A proto běž, běž, běž, vždyť žízníš. Vypiješ džbán, džbán plný vína, za chvíli pochopíš, že lidská vina koupe se ve víně. I ta Tvá, Tvá, Tvá, no tak se skloň. Hej, krčmáři,... Zaplatíš džbán, hned dáš si druhý, peníze nemáš už, nechceš mít dluhy, tak dáš svou košili. A víš, že dáš, dáš, dáš, co bude chtít. Víno je sladké, má barvu krve, piješ ho posté, jak napoprvé, tak jako naposled. Se slovy dík, dík, dík, Kriste Ježíši. Hej, krčmáři,... Chleba je křehký, má barvu těla, dala jsem za něj vše, co jsem měla, vše, co mi patřilo. Už nemám nic, nic, nic, čímpak zaplatím? Teď už jen za krev krev a tělo za tělo, toť zákon starý, snad by se nemělo, ale ta láska... Chci se roztavit v žáru Tvém, chci se rozpustit v hlasitém: "Smiluj se, Pane, smiluj se Kriste, smiluj se, Pane náš!"