Jsem lesník Jan s tužkou v ruce, touhou hnán Pytlačím básníkům v revíru Snad odmalička líčím pasti na slovíčka Chytám je na grafit v papíru Jsou vzácná slova ta se vždycky stihnou schovat v románech jich mistr Čapek stáda má Všechny nende mít každé z nich je endemit Jak se loví to vám poví píseň má... Když vítr není něžný úkryt hledá člověk běžný Poeta, ten si hoví v závětří Žáru slunce když se bojí Se stínem se nespokojí Barvář tužka čmuchá trofej v povětří Čeština bláznivá Kdo mi to vysvětlí Já místo stínu našel zásvětlí Hned jak se zšeří Navečer poeta věří Na příšery, z přítmí dělá příšeří Ovšem ráno když tma mizí pouze jazykomil ryzí pochopí a na šero nevěří Čeština bláznivá Kdo mi to vysvětlí Do práce vstávám v ranním přísvětlí Ač se mi to trochu hnusí Jednou někdo říci musí Co se nám to ráno děje nad hlavou Je to hrozné a tak prosté Jak jsou ty dvě koule sprosté Nestydí se vrzat s klenbou modravou Čeština šílená Kdo mi to vysvětlí Slunce a Měsíc spolu sousvětlí Jsem lesník Jan s tužkou v ruce, touhou hnán Pytlačím básníkům v revíru Když prší beru si deštník Když svítí slunce slunečník A ani v boji s větrem nejsem začátečník Když začne vát tak koupím větrník...