Ohr^Eada se táhne krajem b^Aůhvíkam, mé st^H7ádo už nechce dále j^Eít, žízním, a v láhvi jenom d^Aoušek mám, n^H7evím, co zítra budu p^Eít. ®: Slunce ž^Eár k šílenství už mě d^Aohání, č^H7ert aby vzal tu zatracenou pl^Eáň, jen vítr zná mé osamělé v^Aolání, zp^Eívám si o stínu, kt^H7erý by byl jako dl^Eaň. Kolem oblaka prachu, a j^E7á touhu jedinou mám - dom^Aů, /: zp^Eívám si o stínu, kt^H7erý by byl jako dl^Eaň. :/ Ohrada se táhne krajem bůhvíkam a kovboj, ten může jenom snít, proč plání na koni jezdí sem a tam, když vedrem nemůže ani klít. ®: