Těch ^E strašnejch vlaků ^G#mi co se ženou ^E7 kolejí tvejch snů ^A těch ^Ami asi už se ^Enezbavíš ^F# do posledních dnů ^H7. A ^E hvězdy žhavejch ^G#mi uhlíků ti ^E7 nikdy nedaj ^A spát, tvá ^Ami dráha míří k ^E tunelu a ^Fmaj7tunel ten má hlad Už tolikrát ses mašinfíry zkusil na to ptát kdo nechal roky nejhezčí do vozů nakládat. Proč vlaky co si každou noc pod voknem laděj hlas polyká díra kamenná-tunel jménem čas. Mezihra ^{E, G#mi, E7, A, Ami, E, F/E, E} Co všechno vlaky vodvezly to jenom pámbů ví tvý starý lásky mladej hlas a slova bláhový. A po kolejích zmizela a spadla za ní klec co bez tebe žít nechtěla žila nakonec. A zvonky nočních nádraží i vítr na tratích a honky tonky piáno a uplakanej smích A písničky a šťastný míle na tuláckej pas už spolkla díra kamenná-tunel jménem čas. Mezihra Než poslední vlak vodjede a to už bude zlý, snad ňákej minér šikovnej ten tunel zavalí a veksl zpátky přehodí v tý chvíli akorát i kapela se probudí a začne zase hrát. Vlak v nula nula dvacet pět bude ten poslední minér svou práci nestačí dřív než se rozední. Ten konec moh bejt veselej jen nemít tenhle kaz tu černou díru kamennou – tunel jménem čas.