Tenkrát byl deštivý den,
byl deštivý den,
všichní na kůži promoklý
spěchalí domů.
Najednou stesk na mě pad
já chtěla doppis psát,
ale nebylo komu.
Tváře jsou ukryté pod maskou dešníků,
ten déšť v loužích nás prohání.
A on stál jako sloup
uprostřed chodníku,
můj podívný neznámý.
Tenkrát byl deštívý den,
dlouhý deštívý den,
nebe jak prázdný kamion,
blátivě šedé.
Ulicí pod lampami
mě můj neznámý
za ruku vede.
Na každém nároží svět se nám ukláněl
a den zdál se nám jasnější.
Ztracení v kapkách dál
šlí jse jak po laně
tou dálnicí protější.
Déšť nám jak přítel šel vstříc,
já přála si ať padá víc
Tenkrát byl deštívý den,
krásný deštivý den,
takových dnů bych brala víc,
za týden sedm.
Roztála jsem najrdnou,
jak v sklínce přede mnou,
kostička ledu.
Takový krásný den nikdy se neztratí,
já vím,už je déšť za námi.
Počítám s náhodou,i když sae nevrátí
můj podívný neznámý
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.