SuperMusic.sk

Miluše Voborníková - Chci mít svůj kout

Moje přání stárne, taje kolem sníh, no city stále žádné, jen nesouhlas mít. Chci mít svůj kout, jenž moje tísně znaveny ctí, chci novej kout a dobrá slova, co scházej v nich. Moje přání stárne, prsty protéká, hněte věci svárné, touha odvěká. Chci mít svůj kout, v nemž každá věc vlastný příběh má, pohádku tvou, v které se cítím bezpečná. Chci mít svůj les, v nemž bludný kmen přemůže proud a zraní zvíře, co je v něm. Hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej. Ententikelí a ententikilá chladnokrevně ví, co se dneska má, vítr není dál, když vítr vane sám, roztančí se cesta žíznivá. Ententikilá a ententikilů ví to o něm dál, více podnětů říct se sotva dá, počkej jdeme tmou, nemůže se ententiky hnout. Kameny, kameny, kameny, kameny v přítmí nemůžou se hnout, kameny, kameny, kameny, kameny v přítmí nemůžou se hnout. Ententikelí a ententikilá chladnokrevně ví, co se dneska má, vítr není dál, když vítr vane sám, roztančí se cesta žíznivá. Kameny, kameny, kameny, kameny v přítmí nemůžou se hnout, kameny, kameny, kameny, kameny v přítmí nemůžou se hnout. Hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej. Moje přání slábne, praská jako kmen hořící, pálí oči chladné, touha, co je v něm. Chci mít svůj kout, v nemž moje dítě, až přijde čas, mohlo by plout a pevnou rukou kácet svůj klas. Chci mít svůj kout, mám jasný cíl, doma se zout a blízkým lidem dát část svých sil.

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.