F, G zeleným Cúdolím Amijsem si ji D7ved',G7
byla Ckrásná, to C7vím, a já měl stFrach, jak Fmiříct,
když na řaCsách slzu G7má velkou jako hCrách.F, C
R:
žádnej Dmipláč už nespraG7ví ty mý Cnohy toulaC7vý,
já tě Fvážně měl moc Dmirád, co ti Emivíc můžu Amidát,
nejsem Dmižádnej ideG7ál, nech mě Cjít zas Fo dům Cdál.
2. A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
R:
Rec: Já nevím, kde se to v člověku bere - ten neklid, co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká, já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.
R:
Priemer: 5 / 5 (0 hodnotení)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.