Jááá vím jak déšť, jak šeptá si déééšť stříbrný. Déšť, co chrání, když ještě máš na víčkách včerejší sladký sen, venku zatím je svítání. Ó je je, dvanáct koní šedou hřívu má, za kočár dnů zapřáhá. Jak sám měsíc tál ranní, věčný král, když svou tvář, když svou tvář ke tvým vlasům blíž naklání. Nechce se vstát, jé, vstát tak z rána, dešťový vodopád zní monotonně. Hmm, ústa tvá, ústa tvá jsou jako hradba purpurem zbarvená jako ta růže. Šeptá déééšť, je smutné za svítání, když musím náhle vstát, vstát, ááá, Za dvěŕmi slídí po stopách čekání zas, když ještě máš na víčkách včerejší sladký sen. Venku zatím svítá, venku zatím, a a a, svítá, jéé, svítá, a a a, svítá, u u u ú, óu jeé, svítá ...