CB
To byl zase dlouhej den, v práci samá práce a po obědě krátce,
jen se zasnít, jaký by to bylo, kdyby se všechno, na chvíli zastavilo.
Ale čas běží dál, jako důchodce spocenej, co dobíhá tramvaj a holí do ní buší.
A já na něj skrz oknou koukám a tuším, že až přijdu domu musím říct tobě to sluší,
ale mě se nechce já chci noviny si číst. Protože unavenej jsem a chci jíst.
Ale ty máš pocit, že se musí mluvit. A mluvit, a mluvit, a mluvit a tak jdeš mě a mrkev
pod pokličkou zvolna dusit.
Ale z hrnce už uniká pára, už začíná bejt rozlobenej strejda Mára,
a zlost už má opravdu náram, náram nou. A proto tohleto ti říká, ríká.
Až se k nám právo vrátí.
REF:
Miláčku teď né, teď je večeře, miáčku teď né, teď jím.
Miláčku teď né, teď je večeře,
tak proč musím teď zrovna tohle řešit mezi chlebem a křenem a vepřovím.
My chlapi máme někdy život krutej, ale vo pocitech svejch, mluvý jenom gay.
Takže jeslti ho chceš smočit jako houba, měkej chlap,
Tak až ti stará začne u večeře ječet, tak jí řekni jenom těhle pár moudrejch vět.
REF:
Miláčku teď né, teď je večeře, miáčku teď né, teď jím.
Miláčku teď né, teď je večeře,
tak proč musím teď zrovna tohle řešit mezi chlebem a křenem a vepřovím.
Miláčku teď né, teď je večeře, miáčku teď né, teď jím.
Miláčku teď né, teď je večeře,
tak proč musím teď zrovna tohle řešit mezi chlebem a křenem a vepřovím.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.