ASlyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
DVzdechy pod pečetí v dopise,
Achvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která obléká se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
AKdyž má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
DZaslechl jsem lásku odcházet,
Akdyž se prvně rtů mých dotkl ret.
EKdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější Abývá šílená.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.