Váš dům šel spát,
vyšlo hvězd jako kvítí,
ten dům je hrad
a v něm poklad mám.
Váš dům šel spát,
jenom tvé okno svítí,
já zůstal stát,
s oknem rozmlouvám.
Ještě než-li půjdu domů,
musím se mu přiznat k tomu,
že mu tuze závidím,
vždyť to okno, okno tvoje
vidí k tobě do pokoje,
když já už tě nevidím.
Váš dům šel spát
okno však vyřídí ti,
že mám tě rád
a že vzpomínám.
Až budeš má, ať léta plynou,
srdce mé se nezmění,
já nechci znát už víckrát jinou,
mám tě rád až k zbláznění.
To mluví cit a žádné zdání,
bez tvé lásky žít je trest,
až budeš má, chci ma tvé přání
i to modré z nebe snést.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.