Táborský kasárna na rovině,
tam jsem se zalíbil Karolíně,
ona byla, jak se říká,
kuchařkou u pana plukovníka.
Scházeli jsme se tam u tý brány,
co vede ze Šancí na Parkány,
třikrát jsme se políbili
a už nám večerku odtroubili.
Já jsme se zajímal, mimo jiné,
jak obrst poroučí Karolíně,
jestli na ni křičí taky,
jak vždycky v kasárnách na vojáky.
Karlička se na to pousmála,
prej křičí jenom, když ráno vstává,
to huláká: "Karlo, hele,
dones mi snídani do postele".
Když jsem chtěl fedrovat na kaprála,
tu si mne kancelář zavolala
a tak stál jsem, jak je zvykem,
před naším fousatým plukovníkem.
Pan obrst řekl mi, když nabral dech:
"Tys chodil s kuchařkou po parkánech,
máme na to dvacet svědků,
váš poměr nezůstal bez následků“.
Vezmeš si Karličku do měsíce,
jinak z tebe budou jitrnice,
chovej dítě a buď zticha
a já tě navrhnu na fédricha.
Táborský kasárna mají psinu,
že já si musel vzít Karolínu,
dítě přišlo hned zakrátko,
všichni mu říkají plukovňátko.
Dítě přišlo hned zakrátko,
všichni mu říkají plukovňátko.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.