Svět nočních můr,
šminky, lampa a stůl,
hebký závoj pálí
jako v ráně sůl.
Kráčíš vzpřímená,
kdo se dívá, ten tě má,
kroužíš parketem
jen světlem oděná.
Z potlesků
nemáš nic,
chtělas od života víc,
v šatně své pak pláčeš schoulená.
Půlnoční lady,
krásko bez šatů,
v tvých očích září
krystalky démantů.
Můj dlouhý stín
líbal se s tvým,
slunce obléklo tě
rouchem nachovým.
Svícím došel dech,
v těch čtyřech zdech
zbyla směska vůní
v křehkých flakonech.
Úsměv tvůj přestal hřát,
nikdo nezpomalil pád,
svoje přání hledáš
marně v pilulkách.
Nechceš dál tu hru hrát,
teď se ti chce strašně spát,
přišel jsem ti říct:
„Mám tě rád“.
Půlnoční lady,
krásko bez šatů,
v tvých očích září
krystalky démantů.
Půlnoční lady,
krásko bez šatů,
v tvých očích září
krystalky démantů.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.