Monotónně vítr zpívá
ranním tramvajím,
na refýži nechal stovky robinsonů,
každej sbírá střípky času
z prázdných kolejí,
motýl spánku před půl sedmou
neodletí.
Ráno má punc
jak drahý kov,
je cukr a sůl,
je náplastí slov a touhou.
Divnej květ ta ranní tvář
s cigaretou,
uzavřená do termosek,
s meltou vonící.
Ráno má punc
jak drahý kov,
je cukr a sůl,
je náplastí slov a touhou.
Pusťte vzduch až syknou dveře
autobusový,
není čas na laškování s revizorkou,
něčí pes mi z kapsy vytáh
všechno cukroví,
dispečer na VéKáVé, ten hlídá
vlídný tón.
Ráno má punc
jak drahý kov,
je cukr a sůl,
je náplastí slov a touhou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.