Příběh, co vám povím teď, je pravdivý, na to vemte jed a není vůbec vymyšlenej. Je o chlápkovi jménem Bill, co málo dělal a hodně pil a chodil značne vodrbanej. Měl jedno oko zelený a druhý modrý, skleněný. Pohled na něj byl smutnej pes, že, co mu zbylo, byla jeho čest, ale s bouchačkou byl prostě nej. Kdo to byl ? To byl Bill, jó, to byl Bill, jó, rychlý Bill, jó rychlý Bill, to byl Bill, Bill, Bill, rychlý Bill, starý kavboj, možná poslední z okolí, nebyl příliš mladý, ani vůbec hezký, ale za to velmi rychlý byl, jó, rychlý Bill. Jedu s ním jednou ve vlaku, když do kupé toho couráku náhle divnej frajer přistoupil. Podezřelej teda byl a Bill se hnedka naježil, zkrátka Billovi se vůbec nelíbil. Znáš mně ? Já jsem rychlý Bill, zařval a kvér na něj vytasil, hele, jízdenku mi koukej dát a rozmysli si vodmlouvat, chlap, když ho vedli, koukal jako hýl. Kdo to byl ? To byl Bill, jó, to byl Bill, jó, rychlý Bill, jó rychlý Bill, to byl Bill, Bill, Bill, rychlý Bill, starý kavboj, možná poslední z okolí, nebyl příliš mladý, ani vůbec hezký, ale za to velmi rychlý byl, jó, rychlý Bill, jó, rychlý Bill, jó, rychlý Bill.