^amiMám p^Gísně rá^Cd, písně t^Gáhlé jako d^Cým Písně r^Gychlé jako ^amišíp Mám pí^Gsně r^Dád, šťastný j^Gsem, že zpívat s^Dmím I když mn^Cohý zpívá ^emilíp Zn^Cám každý ^Gzdejší ^amihrad, každý z^Gámek v ok^Dolí Do mých pí^Gsní vstupu^Djí kmán i k^emirál ^amiMám p^Gísně ^Crád a když ^Ghlas mě dovo^Clí Budu dne^Gšní příběh zpí^amivat dá^Gl a d^{A, G, A, G}ál ^ALáska^G je r^Aáj, ten, kdo^G jí neuv^Aěří ^EAť bloudí s^Dvěta kr^Aaj Láska je ráj, má tisíc tajných dveří Jak praví stará báj ^DLáska, to je ští^At, slad^Dký med i ^Cvoda živ^Gá ^AKterou c^Ehtěl bych p^Aít C F K lásce patří máj, když se cit a čest a věrnost přidá ^GTak je z lásky rá^Aj! ^HLáska ^Aje rá^Hj, ten, kd^Ao tu o ní zpív^Há ^FisZná tu st^Earou b^Háj ^EK lásce ^Hpatří m^Eáj, když se cit a če^Dst a věrnost př^Gidá T^Aak je z lásky r^Háj!