Náš vor plul dál, kam dá se plout, kde píseň hrál jen říční proud. Kol štíhlých skal i přítmím tůní, za jarních vůní náš vor plul dál. A já plul s ním, na přídi stál a očím tvým, těm zbyl jen žal. Pryč proud mě hnal, to už se stává, buď, lásko, zdráva, náš vor plul dál. Ty, lásko, znáš, proč plul jsem v dál, proč vor, ten náš, se s proudem rval. Pro chléb, co zrál na koncích klásků, pro příští lásku, náš vor plul dál, náš vor plul dál, náš vor plul dál.