Zbor: Jak zlaté chmíří jasné hvězdy jsou, snad tři z nich až k tobě dolétnou. Adam: Hora skrývá slunce pod klobouk, v oblacích do pampelišky fouk, jak zlaté chmíří jasné hvězdy jsou, snad tři z nich až k tobě dolétnou. So zborom: Jak zlaté chmíří jasné hvězdy jsou, snad tři z nich až k tobě, dolétnou. Adam: Poletí až k tobě povětřím, budem mít podle nich děti tři a budou krásné, tak jako jsi ty, teď už, má milá, dobrou noc a spi. So zborom: A budou krásné, tak jako jsi ty, teď už, má milá, dobrou noc a spi. Adam: Až se ráno slunce zazubí, pod sprchou z rosného potrubí, já přijdu k vám na malé náměstí, posnídat svůj koláč se štěstím. So zborom: Já přijdu k vám na malé náměstí, posnídat svůj koláč se štěstím. Adam: V novinách se právě dovídám, to, co já už od půlnoci znám, prý chybí dnes tři hvězdy na nebi, že je mám v srdci, to nikdo neví. So zborom: Prý chybí dnes tři hvězdy na nebi, že je mám v srdci, to nikdo neví.