Ten, kdo zná Amsterdam, který žije a sní, který pije a jí, jó, ten zná Amsterdam. Znát můj Amsterdam, s jeho mariňáky, tak jak já ho znám s všemy zapadáky. Tak znát Amsterdam, plný piva i snů, ten můj Amsterdam, bránu oceánů. Kde námořníci hlučně zpívající, cpou se plnou lžící v noci při měsíci. Kdo zná Amsterdam, plný děvek i dam, kde matrózův smích značí peklo i hřích. Kde víno i chléb stejně rybinou čpí a kde námořník může stát po boku svý. Ten, kdo zná Amsterdam, kdo zná harmoniky, kdo nebál se jít za ní do putyky. Kam bál by se jít slušný měšťáček pít, tam, kam chodí se klít, tam, kam chodí se snít. Za ten Amsterdam všechny zlaťáky dám, celý život je klam, celý život je flám. Ten svůj Amsterdam za celý svět nedám, ten můj Amsterdam, to je obchod i krám. Bazar marných snů, vetešnictví tvých dnů, je jen ten Amsterdam, který jediný já znám. A nikde, jen tam, nejsi jeden den sám, tak já znám Amsterdam, přístav, pajzl i chrám. A já vám přísahám, je to můj Amsterdam, břicho, srdce a chtíč, život lehký jak míč. Je jen jeden Amsterdam, kde je námořník pán, ať bouře si chví, vždycky ráno se bdí. Nový den se narodí za tím městem, co spí, ráno vstává a den plaší tmu a zlý sen. Který Amsterdam zase ven a je nanovo narozen, tak já ho znám, jenom já ho znám. Ten můj Amsterdam, ten můj Amsterdam.