Neodcházej, když víš jak pláču, neodcházej, když znáš můj žal. Pokoj můj zesmutněl, ty odcházíš, šedý stín jde blíž a blíž. Neodcházej, nesmíš se loučit, neodcházej, nevím, co dál. Nevidíš slzy mé, lesk očí mých, hlavou mou skrytou v dlaních. Uhaslo by slunce, které do mých oken svítí, v krbu zhas by oheň, který jen úsměv tvůj vznítí. Neodcházej, svět byl by prázdný a samotná se já bojím. Však proč já toužím dál, když, bohužel, už jsi dávno, dávno šel.