Arnošt: Celý den se snažím jen, marně býti s tebou samoten, konečně jsme na chvíli sami, teď tě políbím. Jiřina: Každý den a každou noc já se na tu chvíli těším moc, teď chvíle příhodná se zdá mi, když tě líbat smím. Arnošt: Teď zdá se, že nás nikdo víc nevidí. Jiřina: Až teď našli jsme tichý koutek bez lidí. Arnošt: Lidé jsou moc zvědaví. Jiřina: To mě docela nic nebaví. Arnošt: Konečně jsme na chvíli sami. Spolu: Teď tě políbím. Zbor: Hola hej i my jsme tu. Jiřina: Hrůza, budeme mít ostudu. Arnošt: A já jsem myslel, že tu budem sami, zatím všude kolem známí. Spolu: No né, tak já tu nebudu.