Martha a Tena: Pokud v sobě máte aspoň trochu něhy, tak potom jistě znáte, kde jsou lásky břehy. Že srdce k téhle touze patří pouze dvě i když je věcí stylu, kdy kdo miluje. Vladimír: Já s trýzní zoufalou, jsem napsal troufalou. Martha a Tena: Tak jen dále. Vladimír: Tož báseň napsal jsem. Martha a Tena: A co? Vladimír: Příliš důvěrnou. Martha a Tena: Dál. Vladimír: O vás dvou. Martha a Tena: Vidíte, co natropí ten básník amatér, než jednou pochopí, co je a není fér. Je zkrátka rozhodnutý urvat každý květ, takže nás přímo nutí zaslat báseň zpět. Vladimír: Já přímo ze dvou stran jsem láskou rozerván. Spolu: Zmírám vášní. Vladimír: A tajně tiším vzlyk, svých citů nejsem pán. Martha a Tena: Je to zvláštní, jak snadno srdce básníků se ve dví rozdělí, má jedno rande v pátek, druhé v pondělí. Rozdává slůvka pestrá, múzy prohání a přitom pošle sestrám stejné vyznání. V pátek je svátek. Vladimír: Vždyť cítím čistý cit, tak nevím, proč jsem bit. Martha a Tena: Jak to zvládnem. Vladimír: Já chtěl bych si vás vzít. Martha a Tena: Ach, tak. Vladimír: Jednu dřív a druhou pak. Martha a Tena: Ó, ó. Vladimír: Jenom klid. Martha a Tena: Jak snadno všechno vyřeší ten švarný poeta, jak motýl dívky těší tím, že přelétá. Má ve svém kalendáři lásku na dvakrát, jedna z nás dobře vaří, druhá umí prát. Vladimír: Já věrný přítel žen, jsem krutě uražen. Martha a Tena: Věrný přítel. Vladimír: A v citech zasažen. Martha a Tena: Ach, tak. Vladimír: Už básnit odmítám. Martha a Tena: Zmlkly múzy. A tím končí příběh, který stal se možná nám, či mnohým kamarádkám, nebo sestřičkám. Když někdy utvoříte dívčí dvojici, nevěřte na dvě lásky s jednou kyticí, ó, jé, né, né.