Vláďa Hron - Samota (Tiziano Ferro / Vladimír Hron) Trochu mí schází vzduch, který teď dýcháš tiše zní tu píseň, co si stále zpíváš... nanananana. Zastavil se čas a dny se krátí prosím zas a zas, ať se mi zpátky vrátíš, jako já, vím, že si stýskáš. Nemám víc než měl jsem dřív, jen ta píseň se mnou zůstává dál... nanananana. Jsi mý léto, dávný léto, znám Tvou vůni, dotyky Tvých rtů. Samota je prokletí, co nepomine, když se stále navracíš do chvíle, když jsi patřil jenom té co Tě vroucně ve snu líbá, co Tě hladí, když se venku náhle stmívá, její srdce, které s ozvěnou Ti zpívá... nananana. Naděje Tě neopustí, jak maják na skále budou Tvoje oči ukazovat cestu té, co Tvý léto v sobě skrývá, z Tvojí tváře slanej déšť teď slunce smývá. Promiň, že Ti stále stejnou píseň zpívám nedokážu přestat, když se zpátky dívám, když se zpátky dívám. Já... se teď zpátky dívám. Stačilo málo a naše touha šla by teď nocí dál, až tam kde rád se toulám ... za nocí já rád se toulám. A všechny hádky, úklady a špína nemusí tu být, proč se teď říct Ti vzpírám? Odpusť lásko cítím vinu svou, ou... Samota je prokletí, co nepomine, když se stále navracíš do chvíle, když jsi patřil jenom té co Tě vroucně ve snu líbá, co Tě hladí, když se venku náhle stmívá, její srdce, které s ozvěnou Ti zpívá... nananana. Naděje Tě neopustí jak maják na skále budou Tvoje oči ukazovat cestu té, co Tvý léto v sobě skrývá... Samota je prokletí, co nepomine, když se stále navracíš do chvíle, když jsi patřil jenom té co Tě vroucně ve snu líbá, co Tě hladí, když se venku náhle stmívá, její srdce, které s ozvěnou Ti zpívá... há nananana. Naděje Tě neopustí jak maják na skále budou Tvoje oči ukazovat cestu té, co Tvý léto v sobě skrývá... Z Tvojí tváře slanej déšť teď slunce smývá Promiň, že Ti stále stejnou píseň zpívám, nedokážu přestat, když se zpátky dívám ... nedokážu přestat, když se zpátky dívám, Ne... nedokážu přestat, když se zpátky dívám.