Bůh stvořil Evu a Adama, řek Evě, ať Adama ráda má. Adam řek: Co tě to napadá. Jí to připadá jako záhada a tak se obrátila na hada. To, co jí řek had, těžko vědeti, zato víme na beton, že chtěla děti. I řek Adam: Pojď ven, pro nás už ráj není, nastává den lidského množení, množení, množení. I počat byl Kain a počat byl Ábel a ti pak počali ty, co počali Bábel. A počat byl žebrák a počat satrapa a počali i ti, co věří na čápa. Počat Šalamoun, co hodlal půlit dítě a počat Číňan, co z bource soukal nitě. Když počlo Rakousko, moc těch se zrodilo, co říkaj: To za protektorátu nebylo. Náš národ sám pak byl rozmnožený zásluhou Oldřicha a Boženy a český film pokračuje v té snaze, na plátně nás učí, co je extáze. Jak rozkázal Pán, celý svět se množí, lidí plnej krám a nikde žádný zboží. Když válka je a napětí, sotva se dva potkaj, tak maj děti. Je po válce, zas napětí, z každýho napětí jsou zas děti, někdy po jednom, někdy po pěti. Malý, velký, tlustý, tenký maj děti, manželky, dcery, milenky maj děti, služky, co jim perou plenky, maj děti i princové a Sněženky maj děti, Slovani a Taliáni maj děti, ba i vegetariáni maj děti, herci, básníci a blázni maj děti, hosty z Františkových Lázní naj děti i ty, co nechtěli děti, maj děti a děti nechtěných dětí maj děti, proto je jen zapotřebí věeti, jací jsme a nikoliv, čí jsme děti. Tak proč se bát a proč se prát, když každý z nás má děti rád.