Stále jen s tebou,
lásko, chci být,
sám jen s tvou něhou
krásně se mít.
Tohle píšeš mi týden, co týden,
rád v dopisech svých
a já žárlím a žárlím
na cíl myšlenek tvých,
já žárlím jak ďábel snů zlých.
Můj sladký doušku
z nejsladších vín,
můj slunce proužku,
s nímž hřát se smím.
Tímhle omámí mě týden, co týden
tvých slov oceán
a já žárlím a žárlím
na proud, kterým si hnán,
já žárlím na úsvit tvých rán.
Chci být tím krokem,
jímž dlažbu počítáš,
chci být tím spánkem,
v němž kdoví co objímáš.
Celý svět
jako květ
růží pět
trháš hned
ještě s rosou v okvětí,
ptáš se po mém dojetí.
A ty se na mně za to nezlob,
protože podle básníka
je žárlivost rozsvícená
lampička lásky.
A tak žárlím a žárlím,
stínem jsem tvým,
žárlím a žárlím,
v rýmu jsem klín.
Jako vtipnou kaši
snídej mě, snídej,
dál sám pochopíš,
proč žárlím a žárlím,
že mám pro lásku skrýš,
proč žárlím a žárlím, teď víš.
Žárlím a žárlím,
stínem jsem tvým,
žárlím a žárlím,
v rýmu jsem klín.
Jako vtipnou kaši
snídej mě, snídej,
dál sám pochopíš,
proč žárlím a žárlím,
že mám pro lásku skrýš,
proč žárlím a žárlím, teď víš.
Slavik
🌟
(5737 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.