Tak jako květ dral jsem se ke světlu
Říkám tomu zrození
Z kola tmy našel jsem cestu nahoru
Zůstal jsem stát na zemi
A na očích obdařen nocí
Na duši propastí
Nízko jsem, závrať mnou točí
Necitelní jsou mou bolestí
A v šedé ploše jedna rýha
Co pro všechno měřítkem je
Muž s bajonetem ostražitě hlídá
Řeknu-li víc, tak mě zabije
Stahuji rolety, zakrývám světlo
Svlékám šaty v toužení
Ucpal jsem škvíry a je tu tak teplo
A k ránu jsem udušený
Muž vykřikl: Řekni to jasně
A hned za tím: Běda ti!
Mluv o sobě, ale jen po pravdě
Mluv o pravdě, však běda ti
Jsem obraz v rámu blázna
Nejasně si vzpomínám
Z pustoty padám do prázdna
V kruhu ruce rozpínám
A na otázky odpovídám Nevím
Korálky dnů navlékám
A v trpkosti k okolí cítím
Kolik jich neprožitých odevzdám
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.