Bílá noc, leží sníh na černých polích Skončil, jak skončit musel, churavý podzim Svítání klame jménem, je víc přísvitem než světlem V řídkém šeru dumám, jak přečkám zimu. Byla příliš hrdá na můj vděk Byla příliš mírná na můj vztek Byla příliš rychlá na můj tep Byla příliš stará na svůj věk Neodcházíš, jen listem tvůj obraz zakrývám Mně nescházíš, jen díru nočním větrem ucpávám Já nezmizím, jen ranní šero mou tvář vyhladí Řeka zmrzla, jen pramínek tu zůstává Bůh ví, jak jsem mohl chtít přeskočit zimu, vrátit zetlelý list na zelenou větev. Mířím teď přímou cestou do černých polí, vzhlížím s jasnou myslí k temným zítřkům. Byl jsem příliš křehký na tvůj stisk Byl jsem příliš líný na tvůj spěch Byl jsem příliš hlučný na tvou řeč Byl jsem příliš mrtvý na svůj dech Neodcházíš, jen listem tvůj obraz zakrývám Mně nescházíš, jen díru nočním větrem ucpávám Já nezmizím, jen ranní šero mou tvář vyhladí Řeka zmrzla, jen pramínek pod ledem teče dál