I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád:
i když jej stále opouští voda stále táž,
on stále zůstává na tomtéž místě…
(Motto: Vladimír Holan)
tak jako orel na mé minci
tak jako lože v nevěstinci
tak jako v čase každá chvíle
na tomtéž místě
tak jako adresa kde čekáš dítě
tak jako flinta zahozená v žitě
tak jako paměť
na tomtéž místě stále zůstává
I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád:
i když jej stále opouští voda stále táž,
on stále zůstává na tomtéž místě…
tak jako prvně vdechlá hlína
tak jako tunel do Karlína
tak jako pramen každé cesty
na tomtéž místě
tak jako tělo lehčí o pět gramů
tak jako jméno v mramorovém rámu
tak jako fotka
na tomtéž místě stále zůstává
I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád:
i když jej stále opouští voda stále táž,
on stále zůstává na tomtéž místě…
Tak jako Goyu přemaluj mě, Salvátore Dalí.
Tu vodu z mědi a cínu odlij do říše divů
a pak mě osedlej časem,
jedinou apatykou.
I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád:
i když jej stále opouští voda stále táž,
on stále zůstává na tomtéž místě…
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.