jeví se prý tak každému, kdo letí sem,
pEmio věky nad hlavou mraky žDenou,
rEmiadujem se i trCápímA7e za tenkou stěnDou.
®: PEmi7o různých kolejích do čtyřech stran vlaky jDedou
k cílovým stEmi7anicím, on kCaždý mA7á svůj cDíl,
stEmi7ejně nás nakonec na jednom nádraží svDedou,
nádraží, dEmi7obrou noc, a pCak už jen "nA7a nevidDěnou".
Pospolu, a přece každý sám žijem svůj den,
pro lásku, pro závist, na očích všem,
ztracení, každý z nás své blízké hledá,
černá k černé a k bílé bílá vrána sedá.
®:
Nad horou vševěd posvítil na další den,
všichni jsme dávno na nohou, pomalu jdem,
do kopců pastýři ovce ženou,
zvonečky zní, na neviděnou, na neviděnou ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.