Když po střechách večer se na město snáší a okna jdou potichu spát,
Zas dívám se do ulíc, do cizích tváří a hledám, co videl bych rád.
Už bez zájmu mijím skla vykladních skříní tak podobná v desítkách měst
A v duchu zas vracím se tak jako nyní k nám domu tou nejhezčí z cest.
Hospúdko známá na, ná vsi za mústkem
Kam chodil táta na trumpetu hrát,
S harmonikou šel bych hned zaspívat si
Písničky které já měl tolik rád.
Tak na prvním bále, když tančil jsem s mámou a videl Tě u dveřích stát.
Jak spustila hudba tu písničku známou já všechno chtěl o tobě znát.
Pak přešlo pár pěkných let z Tebe je dáma a věř mi, že není to zvyk
I když jsi tak daleko a doufám, že sama Tě hospúdce posílám dík.
Hospúdko známá............
Teď do noci ochotne kamelot hlásí kam za ten den pokročil svět.
Kdo se kde narodil a co kdo přál si i z fotbalu výsledku pět
A na rohu ulice neóny vábí jen poďte dál máte li čas
Kdo žil v cizím městě ví jak často rád bych se domú hned rozběhl zas.
Hospúdko známá...............
💬 Komentáre
Pridať komentár
http://www.sme.sk/c/3533488/Nikdy-som-sa-necitila-ako-Svedka.html
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵