Tak sme si prožili spoustu trápení A spousta dalších na nás někde čeká Šeptáš mi, že nic se jen tak nezmění Probouzím se k dalším novejm vráskám Ať ty tvý křídla unesou i smutek můj Držim se pevně, stůj co stůj Dej, ať se pro tvůj dotek točí země Chci zase prožít zázrak co se děje ve mně Na bílejch polštářích Je nejhezčí svět Nevnímám žádnej jinej pocit Nic už nevezmu zpět Na bílejch polštářích sme jenom sami dva a nikdo nic neříká slunce tiše zapadá Po vlasech mi kloužou tvoje prsty Tvoje něha vždycky dostane mě Čekám už jen letmej dotek na rty Takovej co cejtim jen krátce a jemně Potom vstaneš a odejdeš do tmy A zbude tu jen tvoje vůně Já zůstanu dál ležet na polštáři Vítr odvál další list v kalendáři...