Byl kdysi čas, kdy předemnou
muži zvolnili krok,
kdekdo hold mi skládal,
svět hudbou zněl ,mi příjemnou,
šla jsem vstříc lichotkám,
byla jsem přece mladá,
ty doby znám
jenže jsou ty tam...
Má knnížko snů kde já tě mám,
chci zas tě číst a číst tě posté.
Jak dřív když svět byl zázrak sám
a dýchat v ně se zdálo prosté.
Jen stránky obracet nic víc
a vznést se tam kam nidko nesmí,
jak blízko zdál se půl měsíc
jak blízko souhvězdí i vesmír.
Smečka zákeřná a zlá,
roztrhá i písmo svaté
knížka snů, kus mého já
zůstal z ní jen pouhý cá-á-á-á-ár.
To on mě líbal za nocí
a breptal páté přes deváté
zbavil mě dětských nemocí
leč setrval jen týdnů pár.
Já dodnes jsem jak na trní
a doufám dál, že snad se vrtátí
ten sen se zřejmě nesplní,
mě nesplnil se žásný zatím.
Já měla sen to přísahám
moc odlišných od bídy zdejší
sen zemřel skoncoval to sá-ám.
Má knížko snů, kde já tě mám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.