Slunce zlaté, nádherně svítí rozdává všem teplo z náruče své rozkvetlý park kolem voní chvěje se bzukotem včel motýli si vesele hrají v zelené trávě kotě dovádí ve zpěvu ptáků je slyšet malinkých dětí smích na louce se tam mezi květy houf dětí batolí jak milé jsou všechno tu připomíná Sněhurku s její pohádkou Jen dva páry malích bázlivých očí jenž s ostatnímy se neůčastní k sobě se vzájemě tisknou jedna dlaň svírá druhou Neviné oči se ptají, kde mají mámu svou proč tady není a proč tady samotné jsou dvě srdce pláčou malý samy si to myslím lžou neví že mámy se nikdy nedotknou Rozumem svým těžko pochopí krutý osud co zahrál hru zlou bez lásky mateřský že asi oba už žůstanou Že srdce které tlouklo jen pro ně navždycky zhaslo z nenadání dalo se k bohu na tu pouť na tu pouť nekonečnou Tak teď už vím, co je touha - bezmocnost jenom pouhá, je to jen řada dlouhá nocí probdělých, bezesných, neklidných Tak teď už vím, co je touha - bezmocnost jenom pouhá, je to jen řada dlouhá nocí probdělých, bezesných, neklidných Tak to je toužit Určitě by fotra prokleli chlapa co zavinil utpení které teď v děcáku prožívá brácha z maličkou sestrou vždyť on jel autem když před tím chlastal a že si mámu do vozu vzal pekelný oheň bych tomuto člověku navždycky přál Tak teď už vím, co je touha - bezmocnost jenom pouhá, je to jen řada dlouhá nocí probdělých, bezesných, neklidných 3krát Tak to je toužit