^EmiSlunce zlaté, nádherně svítí rozdává všem teplo z ^H7náruče své rozkvetlý park kolem ^Amivoní chvěje se ^Emibzukotem včel ^Emimotýli si vesele hrají v zelené trávě ko^H7tě dovádí ve zpěvu ptáků je ^Amislyšet malinkých ^Emidětí smích ^Emina louce se tam mezi květy houf dětí batolí ^H7jak milé jsou všechno tu připomí^Aminá Sněhurku s její ^Emipohádkou ^EmiJen dva páry malích bázlivých očí jenž s ostatnímy se ^H7neůčastní k sobě se vzájemě ^Amitisknou jedna dlaň ^Emisvírá druhou ^CNeviné oči se ^Gptají, ^Dkde mají mámu ^Amisvou ^Cproč tady není a ^Gproč tady samotné ^Djsou ^Cdvě srdce pláčou ^Gmalý ^Dsamy si to myslím ^Amilžou ^Cneví že mámy se ^Gnikdy ^Hnedot^Emiknou Rozumem svým těžko pochopí krutý osud co zahrál hru zlou bez lásky mateřský že asi oba už žůstanou Že srdce které tlouklo jen pro ně navždycky zhaslo z nenadání dalo se k bohu na tu pouť na tu pouť nekonečnou ^GTeď už vím, co je ^Dtouha - bezmo^Ccnost jenom ^Dpouhá, je to ^Gjen řada ^Ddlouhá nocí ^Amiprobdělých, bezesných, ^Cneklidných Teď už vím, co je touha - bezmocnost jenom pouhá, je to jen řada dlouhá nocí probdělých, bezesných, neklidných Tak to je toužit Určitě by fotra prokleli chlapa co zavinil utpení které teď v děcáku prožívá brácha z maličkou sestrou vždyť on jel autem když před tím chlastal a že si mámu do vozu vzal pekelný oheň bych tomuto člověku navždycky přál Tak teď už vím, co je touha - bezmocnost jenom pouhá, je to jen řada dlouhá nocí probdělých, bezesných, neklidných 3krát Tak to je toužit