Dny chladný jako struha ti zajížděj do těla Roky jak kožený udidla ti níčí bolavý dásně Můžeš prodávat melancholii,můžeš psát básně Stejně nenajdeš klid Venku je hodně slunce...uvnitř ještě víc tma Každej máme tajný sny..chce se ti brečet Tak pověz Davide..chce se ti brečet? Chce se ti brečet? David jako jeden z nás následuje svůj hlas Je citlivý na svoje sny,těm sirkou zlomíš vaz Doba ho nechcee slyšet....podáš si ho sto ku jedné Píše do noci píč*** a vstává v poledne Smočí chleba v polívce a podívá se přes rameno Vidí jen údaje,datumy a svoje hloupý jméno Vítr mu vniká do kuchyně....zima jak na fjordu Ticho jak na pohřbu...den je načat slibně **netušim**...odnese kabát do předsíně Zamete prah pod stůl jako svůj život svině Zajde do schrýnky která je vždycky prázdná Dělá to denně.... i když je to snaha marná Samota je jeho volba,snaží se nahodit kamna Dneska nikam nepůjde je mu navždy padla REF:4x Davide slyším tě To mluvíš ke mně? Davide neboj se,ne, jsem tvůj přítel Davida nikdo nezná...celkem nudnej týpek Nikdo od něj nečeká žádný velký gesta Vztah k rodině je těžký..matku tak miluje Otce tak nenávidí ...s ženou nedokáže být Měli spolu děti ...po letech nevěděli proč Byla moc ambiciozní,život jako kolotoč Jeho lásku si držela jak srdce na provázku On je teďka sám...děti má jen na obrázku Píše denně dopisi všem co měl kdy rád Už nikdy nechce lhát....to už nechce Maj ho za blázna.... a blázen je vždycky přítěž Nechápu proč se všeho vzdal,proč od nich utíkal Je špatný narodit se a mít už svojí roli danou David se nevešel do plánu,stojí náhle stranou On chápe svoje chyby...chce být jenom jiný Ostatní proto tvrdí že se s nimi míjí REF: 4x Davide slyším tě To mluvíš ke mně? Davide neboj se,ne,jsem tvůj přítel Sme hozený do života s úkolem ptát se kdo jsme Jsme stíny generací za námi nebo jejich květ Nad tím David často přemýšlí,prý moc přemýšlí Jeho šuplíky jsou plný textů,možná jen nesmysly David si ale nelibuje ve schytávání ran Svým postojem nás nutí ptát se na význam Říkaj mu Davide tudy cesta nevede,říkaj mu Davide takhle ne,takhle ne neblbni..no tak vra´t se Otázka je kdo z nich žije a kdo pouze přežívá Každej vidíme štěstí jinde,tak neobviňuj Davida Vy se mu smějete,cítíte nad ním lítost On ale jenom možná našel svoje pravý místo A kdo jsem vlastně já? Nosím Davidovi noviny a čerstvý mlíko,rušim mu jeho ticho A kdo jsem vlastně já? Já sem jednoho z jeho já,já sem jeho naslouchavé já Sám jsem David