bojím se, že jsem obyčejný, úplně jako každý
ležet a umřít obklopen souženími
nekonečných dní
protože vše, co jsem kdy řekl
vše, co jsem kdy udělal je pryč a mrtvé
a stejně jako všechny věci musí jednou skončit
a i ty největší lásky se jednoho dne rozejdou
vím, že jsem určen pro tento svět
můj život byl mimořádně
zatracený, prokletý a vítězný
říká se, že čas vše zahojí, ale já jsem zlomený už navždy
to jen tak, mimochodem, a vůbec...
slyšela jsi už někdy tyto slova
která zpívám ve svých písních?
jsou pro dívku kterou jsem celou tu dobu miloval
může být vůbec příchuť lásky tak zlá?
a stejně jako všechny věci musí jednou skončit
a i ty největší lásky se jednoho dne rozejdou
vím, že jsem byl určen pro tento svět
...a ve své mysli jsem se vznášel
vznášel vysoko nad oblaky
nějaké dítě se mi smálo, prý jistojistě spadnu
protože si bláhově myslím, že tak zůstanu snad navěky...
ale já přesně věděl, kde jsem byl
a viděl jsem význam toho všeho
poznal jsem vzdálenost ke slunci
ozvěnu, jež se nazývá láska
rozluštil jsem tajemství špiček kostelních věží
poznal jsem prázdnotu mládí
tu osamělost srdce
pochopil jsem šeptání své duše
a svět se teď hroutí do tvých dlaní
je vyrytý do tvého srdce
ten svět, který je tak těžké pochopit
je tentýž svět, bez něhož nemůžeš žít
seznal jsem všechno ticho světa...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.