Jsem chlapec vyrostlý ve skromných poměrech,
podlaha hlidněná, na střeše plech a mech.
Jediný zimník půjčoval táta mámě,
a pak se přešil jednoho dne i na mě.
Bohaté Haničce ze třetí lavice
smažený řízek sem záviděl nejvíce,
žaludek zpíval a já snil o tom,
že by osud mi dopřál ten řízek mezi chleby.
Mít chleba řízek chleba, tohle bych si teda přál
a víc mi není třeba pak žil bych jako král,
mít řízek, chleba, řízek, tohle bych si teda přál,
a víc mi není třeba, pak žil bych jako král.
Mít chleba řizek chleba, tohle bych si teda přál, pak žil bych jako král.
Jak jsme se v myšlenkách obíral tou Hankou,
která mě dráždila vonící strouhankou,
řekl jsem si chlapče, nesmíš být nikdy druhý,
musíš se dostat mezi ty vyšší kruhy.
Dneska jsem přátelé natolik zámožný,
že mi to kolikrát připadá nemožný.
Kam jsem se vrtnul, šla se mnou štastná hvězda,
že bych byl šťastnej , to se mi teda nezdá.
Mám řizek, chleba, řízek, je to porce ukrutná,
jsem blahobytu blízek, tak proč mi nechutná,
Mám řizek, chleba, řízek, je to porce ukrutná,
jsem blahobytu blízek, tak proč mi nechutná,
Mám řizek, chleba, řízek, je to porce ukrutná,
jsem blahobytu blízek, tak proč mi nechutná?
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.