Když úsvit podzimní úbočí
studeným sluncem zlatí
hřívu tvou marně vyhlížím
než se mi s přeludem ztratí
Místo ní ryzák stárnoucí vrací se z pastvy ranní
však jeho hříva planoucí vzpomínkou po každý zraní
Do trávy stetson pokládáš
pohodíš mírně hlavou
tvý vlasy v červáncích hoří
a splývají s říjnovou travou
Znám v horách barvy svítání jedna však dávno tu není
tvý hřívy barva hořící celej svět pro mě změní
Ryzáka hladit po plecích stěží ke štěstí stačí
v odlesku barvy bronzový obrázek tvůj se zračí
®
Domů ať ryzák se nevrací, ať příští rána sou kalný
žádný barvy ať nevidím vzpomínat je víc než marný
®
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.