Kateřina Brožová – Život Jak nesnadné je životem plout sám, proč přišly pády, rozchody, to nebyl klam. Mé sny jsi jitřil často jen tvůj chtíč. To né, musím pochopit, jít pryč. Život letí jak ten kůň, nezkrotný a divoký, srdce zlomí na počkání, já to znám i on to ví. Musím z kolenou teď vstát, najít sílu, cos mi vzal. Osud čeká někde blízko, opodál. Teď hledám světlo, sluncem nech se vést, to slunce hýčkáváví nás, máš chuť mě svést. Já podléhám, vždyť s láskou jen lze žít. Tak pojď, dej mi srdce máš mě mít. Život letí jak ten kůň, nezkrotný a divoký, srdce zlomí na počkání, já to znám i on to ví. Nechci jen tak s tebou spát, dej mi víc, já nejsem zlá. Chci ti splnit všechna přání, lásko má. Tak pojď, dej mi srdce máš mě mít. Život letí jak ten kůň, nezkrotný a divoký, srdce zlomí na počkání, já to znám i on to ví. Nechci jen tak s tebou spát, dej mi víc, já nejsem zlá. Chci ti splnit všechna přání, lásko má.