Nejsi ^Asám, máš mě, máš ^Gnás a tvůj ^Dsmích zvoní jak ^Akapky do oken. Nejsi ^Asám, držíme ^Gstráž nad tvou ^Dnocí, nad tvým ^Adnem. Žádnej splín nesmí ti slzy do očí proudem hnát, na to přece máš tu nás. Žádnej stín nepustím přes práh do dveří, aby skryl tvých malých sluncí zář. R:^FAž vyjdeš branou němých ^Cmůz a svému ^Ghlasu poručíš, ^Fvytryskne pramen ze tvých ^Cúst, ta řeka ^Gvšechno přehluší, snad se v ní ^Aneutopím. Spoustu dní máš ještě před sebou, neznáš svět, tak kam by ses hnal. Spoustu dní tvoje kroky povedou cestou ti, co bůh nerozlučně spjal. Snad ti dám správný směr, vítr do plachet, abys dál se dostal, než jsem já. Možná sám budeš štěstí provázet a při tom všem zůstaneš sebou sám R:Až vyjdeš branou němých můz a svému hlasu poručíš, vytryskne pramen ze tvých úst, ta řeka všechno přehluší, snad se v ní neutopím. R2:^FChtěl bys něco mi ^Cříct a doufáš, ^Gže ti rozumím. ^FV očích máš plamínky ^Csvíc a něco ^Gv^Díc...