Ami G 1) V portálu kostela slouží žebráckou mši, Ami G naivním věřícím za dary slibuje ráj, F C káže o propasti, na dně níž bezmála stál, F E namísto kadidlem šat jeho zatuchle čpí. 2) Z rozmaru pánů se potýká s krizí, co od úst se snaží mu urvat i chléb, noc tráví v krabici, med za rum mění, jen to mu zůstává, to není mu cizí. F C R: Šťastný ten, kdo ruce osudu F C E potřese rukou svou, Ami G život mu stane se hrou, F E může si říct:“ já jsem sám sebou“. 3) Na schodech u svaté Maří Magdalény s nahraným úsměvem zvedne hlavu žebrák, do kasy ledabyle pustím mu měďák, i když vím, že kazatel jistě to není. 4) Začíná pršet, ulici hladí déšť, stéká mi po tváři, já chtěl bych jím být a jako liják špínu z města smýt, pak do věží Petrova duhu nádhernou vplést. R: Šťastný ten, kdo ruce osudu potřese rukou svou, život mu stane se hrou, může si říct:“ já jsem sám sebou“.