Hajej můj chlapče hajej v náruči mojí spi musela jsem to provést já už vím o světě svý najdou tě v tomhle bytě nejspíš až zejtra ráno budeš jak dítě spát v krvi mít rozestláno spinkej můj hochu spinkej držím tě v objetí nezůstal v očích pláč, nevlastním dojetí srdce mám tetovaný tvým jménem na paži za oknem skřípou vlaky z blízkýho nádraží žena ze Stínadel vráží do zrcadel vráží pod žebro nůž – smrt vlídně kývá žena ze Stínadel nikdo jí neviděl přijít do podkroví – kde píseň zpívá svou zhasni můj milý zhasni zavři už oči svý mysli už jenom na nás nemysli na živý já jsem tě milovala tobě to bylo málo co už dál nešlo snést s krví teď odplavalo hajej má lásko hajej chovám tě na prsou za chvíli nebudem sami za chvíli už tady jsou padli ti do očí jiný já padla do zkázy teď můžeš klidně spát už ti nic neschází