Víš, jakej je to pocit uvnitř, když všechna tvoje láska zmizí?
Čekáš s prázdnýma rukama a marvně dýcháš tu atmosféru.
A sleduješ jak se ti svět rozpadá před očima.
Ale ty víš, že už tu tohle bylo.
A víš, že se to ještě stane.
A i když bolest je už dávno pryč.
nepřestává to bole.
Dotýkal jsem se hvězd.
pomalu jsem odmazával svoje jizvy
s tebou se moje rány léčili.
s TEBOU
Lámal jsem překážky
a dokonce jsem se i uvnitř otevřel
s teobu se moje rány léčili
ale teď se potápim dolů
a nikdo tu není
jako král bez koruny
padám ke dnu
vzpomínáš se na ty časy, kdy i špína byl zářivá?
a cokoliv co se stalo, byl důvodem se usmívat
tohle jsou ty vzpomínky, kvůli kterým už nemůžu spát
protože vím, že zapomeneš jednou
a dokonce i vím, že zapomenu i po druhý
ani to jinak nechodí
ale přesto to bolí
Dotýkal jsem se hvězd.
pomalu jsem odmazával svoje jizvy
s tebou se moje rány léčili.
s TEBOU
lámal jsem hranice
a dokonce jsem se i uvnitř otevřel
s tebou jsem si léčil svý rány
ale teď se potápim ke dnu
a nikdo tu není
jako král bez koruny
padám ke dnu
Snažím se udržet svoji mysle zaneprázdněnou
radši rozmetenou než zamyšlenou
abych udržel vzpomínky venku, nebo alespoň je tam schoval
klepu se když tvůj chlad na mě příjde jako vánice
pak radši hořkou láhve než abych byl hořký sám
nechávám svý srdce zavřený, zamčený a zahozený
radši necítit nic a nic víc, bolesti tak předejít
aby se vrátila silnější a pro moje vlastní přežití
uvnitř sebe tě vymazávám
Ale teď se potápím ke dnu
a nikdo kolem tu není
jako král bez koruny
padám ke dnu
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.