Stín Dpadal na Tvou tvář, a Dmaj7měsíc hospodář,
Gmaj7vracel se domů, do peřin,
skončil Dflám a návrat zpět byl Dmaj7delší, než sto let,
i když Gmaj7duben vypil vodu z kalužin.
V ten jarní F#mi7den jsem Tě Hmiza ruce vzal,
byl jako Asen a C9nešli jsem dál.
®: Gmaj7Podívej úsvit, už F#mize spánku se Hmi7sbírá,
Gmaj7pohladí tváře a F#mibodá do Hmi7očí,
Gmaj7miluj se se mnou, zaF#miženem netoH7pýra,
Gmaj7a jeho křídla nám C9ráno ochočí.
Den, strůjce objetí, na konci století,
nám vetřel jarní vůně do vlasů,
tady na začátku cest, co vedou z velkoměst,
jsme zůstali, cizinci bez pasů.
A strašák mrak stínem skryl náš hřích,
byl to přítel zamilovaných.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.