1. Ráno spálím své pocity viny, ve větvích vět bude vonět smích. Stanu se břízou a barvy Vysočiny, celou mě oblečou do šatů svatebních. 2. Stanu se břízou na kraji lesa a až se slunce z mraků vyklove. Bude mě hřát a mé vlasy česat, pod kůrou šeptá srdce březové. Rf.Kořeny, kořeny, kde jste se vzaly? Lístečky padají jak malá slova. Kořeny, kořeny, stín je tak malý, kdo se v něm schová? Kdo se v něm schovává? 3. Obejmout úbočí jak ranní mlha. Obejmout rybníky jako ty hráze. Obejmout slunce a velký stín vrhat, nebo být břízou a s lístky si házet? Rf. Kořeny, kořeny, kde jste se vzaly…? 4. Ráno tě políbím, i když se hněváš, dlaň jako voda po tváři stéká. V každém je srdce z bílého dřeva, v každém je srdce, co na dotek čeká.