Řeka Zapomnění
Za zmírajícího slunce a měsíce,
začíná cesta k moři stínů.
Medvěd pohřební hranici ohlídá.
Tělo spočívá v kamenném hrobě.
Za závojem je slyšet Země pláč;
světlo léta se vytrácí,
duch dubu spočívá v lodi,
zima a podzim opět vítězí.
Vrátím se.
Přijdu zpět.
Až duchové zimy zeslábnou.
Vrátím se domů.
Pod zemí, v skrytém světě,
za mraky na západě,
dlouhá cesta lodi končí,
kde zima a podzim hodují.
Je zima a tma v hlubině,
jen stíny tam přibývají,
tam nalézá se temná stvůra,
nejtemnější hrůza.
Vrátím se.
Přijdu zpět.
Až duchové zimy zeslábnou.
Vrátím se domů.
Mrtví spočívají v bílých šatech,
za těžkými studenými kamennými dveřmi,
když však nasloucháš vojsku mrtvých,
můžeš někdy slyšet jejich zpěv.
Mrtví spočívají v bílých šatech,
za těžkými studenými kamennými dveřmi,
když však nasloucháš vojsku mrtvých,
můžeš někdy slyšet jejich zpěv.
Vrátím se.
Přijdu zpět.
Až duchové zimy zeslábnou.
Vrátím se domů.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.