Slávek Janoušek - Každý potřebuje otce

Skáču na lavičce v zarostlé zahradě Úplně nahatej je mi tak pět let Barbus na holení natřenej na bradě Táta se holí to chci vyzkoušet Řičím radostí ta štětka tak lechtá Tu co mi půjčil je taková malá Nadšení a bujnost ze mě přímo sálá I břitvu bych rád držet chtěl Na té staré fotce Každý Každý potřebuje otce Sedím na lavičce v hospodské zahrádce Je mi tak čtyřicet ve stínu třicet pět Jsme s tátou na pivě nechce se do práce A jdem si konečně spolu vyprávět Ptá se mě: Jakej byl ten koncert Boba Dylana Toho jak říkáš tvýho hudebního fotra Tati byl úžasnej a pak zpívalo se do rána To ho mám snad mít za nějakýho kmotra Vždyť podle něj jsem si dřel prsty do krve Až po čtvrtstoletí jsem ho viděl poprvé Možná jich víc můžu mít A raděj říkám krotce Víš tati každý Každý potřebuje otce Sedí na lavičce uprostřed zahrádky Zestárlý muž a pozoruje vzduch Ještě nikdy nikdo nevrátil se nazpátky To se jen dalším uzavírá kruh I on v tom zataženém nebi hledal díru Směr kudy natáhl by vší silou luk A potom vystřelil svou duši do vesmíru Na cestu po které už běhal jako kluk A teď všechny věci kolem sebe hladí Tajemství naštěstí nám nikdo nevyzradí Perla je tam kde má být Uvnitř v perlorodce Každý Každý potřebuje otce

Ohodnoťte kvalitu textu

Priemer: 5 / 5 (0 hodnotení)

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.