1. Kd^Gyž se kouknu k horám v d^Cáli, v duši mám ten st^Gín, ten, co zazněl v táty houslích, st^Dín, co zní jak spl^Gín, kam se tóny ztrácí, dnes j^Cuke-box nám je hr^Gá, stroj zní a tóny houslí jen m^Dálokdo už zn^Gá. ®: V^Gídám zářivej b^Cílej dům, t^Gátou stavěnej, dal skr^Dýš k mým sn^Gům, vídám velkej b^Cílej dům, sn^Gívám sen, patřil k m^Dým všem dn^Gům. 3. Být tak chvíli s mámou a houf dětí kolem mít, svolávat je zmáčené a klít, zas zas být tak chvíli s tátou, svou dlaní jeho skrýt, nebo procházet se v horách, chvíli pouhou žít. ®: Vídám velkej bílej dům, tátou stavěnej, dal skrýš k mým snům, vídám velkej bílej dům, snívám sen, patřil k mým všem dnům. 4. Proč se loudám blátem a houf lidí kolem mám, když každý z nich je zmáčený a sám, proč neprší mi štěstí jak ve snech vzdálených, sama spím a vstávám, loudím smích. ®: