1. Snad ď^Aábel sám se ve mně skrejvá, jak uhel svědomí č^Eerný m^Aám, já poslouchám, jak prstem kejvá, jak uhel svědomí č^Eerný m^Aám. ®: /: Č^Aerný mám spády, č^Derný mám sp^Aády, d^Dávám na r^Aadu zl^F#miou, j^Aak uhel svědomí č^Eerný m^Aám. :/ 2. Ten pocit mívám někdy k ránu, jak uhel svědomí černý mám, když se vratkým krokem vracím z flámu, jak uhel svědomí černý mám. 3. A po ulicích teď smutně bloumám, jak uhel svědomí černý mám, zbylou pětku v kapse žmoulám, jak uhel svědomí černý mám, ®: 4. Ten zlej ve mně mi špatně radí, jak uhel svědomí černý mám, a ke špatnostem dál mě svádí, jak uhel svědomí černý mám. 5. Já lepší cestou dát se chystám, jak uhel svědomí černý mám, a nevím však, jak hnout se z místa, jak uhel svědomí černý mám. ®: 6.=1. ®: ®: