1. Větru dech žluté listí honí, ve zbytcích rozbořených stěn. Podzim už létu hranu zvoní. Pět stromů ční nad krajem. 2. Starý mlýn kdysi tu stával, mlynář v něm se svou ženuo žil. Pokaždé, když synům jméno dával mladý strom venku zasadil. 3. Pět stromů každé jaro rozkvétá a otci stříbrem kvete vlas. Synové se rozletěli do světa právě tak rozletěl se čas. 4. Košaté stromy vánek pohladí, pět kmenů štíhlých k nebi ční. Pod nimi se stařec posadí, jeho hlas už slabě zní. 5. Každý strom jménem osloví, a potom začne vyprávět. Z kapsy svou dýmku vyloví, přemýšlí, proč se nevrátili zpět. 6. Vzpomínka těžko kdy přebolí. Pět stromů zůstalo tu stát. A táta, dokud dech mu dovolí chodí si s nimi povídat.